Proč nepůjdu na film Masaryk

Do filmu Julia Ševčíka byli angažování špičkoví herci, byl uveden těsně před koncem roku 2016 a získal 12 Českých lvů. Jan Masaryk prezentovaný jako magor závislý na koksu producentům zaručí, že se z filmu stane trhák.

Lidé z filmové branže upozorňovali na fakt, že film byl uveden dost násilně před koncem minulého roku. Zdálo se mi, že je to přece jedno, zda vloni nebo letos, protože pokud je dílo skvělé, získá toho lva/lvy letos nebo napřesrok. Jenže, oni to zřejmě opravdu potřebovali získat již letos, dříve, než se provalí, že tato tzv. filmová fikce „na základě skutečných událostí“ je lež.

Filmařům se na podněty Václava Klause podařilo po smrti Václava Havla udělat z něho podvodníka, spřežence s komunisty, politického šplha a alkoholika. Jeden prolhaný seriál, jehož scénáristé studovaní v Americe perfektně znají jednoduchou duši diváka, kterého nadchne každý zveličený karambol a pro kterého se překroutí fakta tak, aby dostal příležitost nenávidět i šlechetného člověka, splnil svůj úkol a jednoduší lidé, tj. lidé, kteří se nedostanou ke skutečným faktům, nebo je nezajímají, Havla nenávidí. Nenávidí ho proto, že cosi bylo v seriálu.

Podobně to zřejmě dopadne i s Janem Masarykem. Nedokážu si vyložit, zda mají scénáristé (především ti studovaní na západě) zmanipulované mozky tak, že všechno dobré, zajímavé a propojené se prodá nejlépe tak, když to semelou ve zlovolném mlýnu buď, že bude stříkat krev proudem, nebo z historických postav s kreditem vypreparují jejich slabiny a z nich vymodelují jejich postavy. Nebo snad mají odněkud zadání nějakou konkrétní postavu zdiskreditovat?

Historická fakta o příčinách postojů Jana Masaryka v době komunistického převratu jsou nejasná a vyspekulovat je nelze. V rámci převratu Jan Masaryk nic nekonal, nepodpořil ministry demokratických stran, kteří podali demisi a dokonce se přidal na stranu vítězů. Za pár dní nato byl zavražděn. Zfilmovat spekulaci, že v rámci jeho mírného postižení schizofrenií se cítil slabý k boji a jeho mysl si dokázala namluvit, že i s komanči to bude dobré – koho by takový příběh zajímal?

Petr Zídek poukázal v páteční příloze LN především na tyto lži prezentované ve filmu, který se soustředil na období po Mnichovském diktátu:

-   Masaryk neodjel po Mnichovu do Ameriky, aby se tam léčil z depresí, že nezachránil Československo, nicméně v r. 1912 až 1913 mu zde diagnostikovali lehkou formu schizofrenie. Dle historických údajů byl Masaryk do konce r. 1939 v Londýně. Na začátku ledna 1939 odjel do USA, kde organizoval osvětovou a charitativní činnost ve prospěch židovských uprchlíků z Evropy. V dubnu 1939 se vrátil do Londýna a v plném duševním zdraví se podílel na formování exilové reprezentace.

-   Masaryk nikdy nevyjádřil jakoukoliv averzi vůči Benešovi, jak je prezentováno ve filmu, jedná se o filmovou smyšlenku. Dle Masarykova tajemníka Táborského se jednalo o vztah mezi protektorem Benešem a lehkomyslným chráněncem Janem Masarykem.

-   Jan Masaryk měl vážné problémy s alkoholem a i kvůli těmto problémům se s ním rozvedla v r. 1931 jeho žena. Historikové však prohlašují, že neexistuje pramen, ze kterého by vyplývalo, že užíval kokain

-   Sice nepodstatné, ale lži dokreslující detaily potvrzují, že scénáristé, určitě dobře znali základní fakta o životě Jana Masaryka, ale překrucovali je ve prospěch kasatrháku. Masaryk kouřil cigarety, nikoliv doutníky, jako polyglot mluvil brilantně šesti jazyky a americkým slangem uváděl Angličany v nejistotu, ne že patlal s nějakým přízvukem. S přítelkyní spisovatelkou Marcií Davenport se seznámil v r. 1941, nikoliv v r. 1939.

V článku uvádí Petr Zídek i skutečnost, že v titulcích k filmu není uveden žádný historický poradce, nicméně, film o sobě tvrdí, že „je podle skutečných událostí“

Tím, jak se současná společnost orientuje na podvody jako normu, se stává život tvůrčích lidí o mnoho složitější, pokud chtějí mít čisté svědomí. Herce scénář nadchl, nicméně nepředpokládám, že pochybovali o pravdivosti základních „historických faktů“. Po filmu Masaryk by o tom měli uvažovat, napřed se s těmito fakty seznámit a až poté se rozhodnout, zda se chtějí podílet na démonizaci historických postav, které mají ztvárnit. A hodnotící komise Českých lvů? Ta by si před hodnocením takovýchto údajně historických děl měla přizvat odborníky.

No a divák jako já na ten film nepůjde. Jiný na něj půjde a uvědomí si, že ač brilantně zahraný a s dokonalou výpravou, je to historický brak. A zase jiný po shlédnutí filmu bude přesvědčen, že už všechno ví a že Jan Masaryk byl daleko horší, než je tento divák sám.