Češi a okolní národy mají s marxismem bohaté zkušenosti a neomarxistický Brusel je děsí. Také mají bohaté zkušenosti s obtížemi s romskou populací, které jsou odvarem obtíží s neproduktivními a nebezpečnými ekonomickými migranty. Východoevropské národy nikdy neprofitovaly z koloniálního odírání chudých zemí a toto o sobě nemohou západní země tvrdit, naopak, jejich bohatství souvisí ve velké míře s vykořisťováním chudých zemí, odkud se migranti valí. Chápala bych tedy jejich péči o migranty jako pokorné gesto za příkoří chudým zemím způsobené.
Absurdita principu pokut za nepřijímání ekonomických vandalů by měla vyniknout hned na začátku soudního procesu, aby by bylo patrné, že jakási snaha o vyšší platy našich montérů je planá, montéři budou utahovat opasky daleko více než dříve, až se těmi opasky přeštípnou.
Varianty jsou dvě: buď si zamoříme domovinu nepřizpůsobivými cizinci, které budeme nadstandardně živit a časem zmizíme z povrchu zemského. Odměna z Bruselu bude, že nás budou chválit a dávat nás za vzor, jak jsme krotcí.
Nebo budeme střečkovat a Brusel nás podojí. Bude nás pěkně dojit a dojit, až náš lid a některý z našich podělaných politiků klekne a přívalu otevře vrata. Výsledek bude stejný.
Merkelová je už zase na koni, opilec Junker řeční jako na kolovrátku stále stejné nesmysly a Češi mají možná dějinný úkol tento svrab ustát.