Pan Mašín se z USA nechal slyšet, že „Česká republika a její dnešní administrativní složky zůstávají, přejmutím kontinuity zákonů z období komunismu, morálními a legálními dědici zločinů spáchaných komunisty. Nesou zodpovědnost za jejich nápravu. Toto rozhodnutí je pouze dalším důkazem morálního rozpadu české společnosti“ (https://www.seznamzpravy.cz/clanek/dukaz-moralniho-rozpadu-ceske-spolecnosti-josef-masin-se-pustil-do-rozhodnuti-prazskeho-magistratu-66305?dop-ab-variant=9&seq-no=1&source=hp )
Po přečtení celého článku o komunikaci paní Mašínové s magistrátem je ale zřejmé, že se nejedná o žádnou zvůli, ale o pragmatický a zároveň veskrze pietní vztah magistrátu ke všem pohřbeným na tomto místě. Hledat mezi ostatky obětí ostatky jedné vyvolené oběti je naprosto neuctivé ke všem ostatním i ke všem jejich pozůstalým. Osobně se domnívám, že naopak je tento hromadný hrob povýšen na vrcholně pietní místo, a všichni zde pohřbení mají požívat tu nejvyšší úctu
Výše citované sdělení pana Mašína adresované Seznamu tak nějak připomíná způsob bratří Mašínů, jak se prostříleli na svobodu. Flinta do ruky a střílet na všechny strany, hlava, nehlava a ani ve vysokém věku se nic nezměnilo.