Sem tam, resp. dosti často se na amerických školách střílí, pak se celé vyděšené město semkne, zapalují se svíčky, shromaždují květiny a plyšáci a časem se z místa střelby stane místní atrakce s „příběhem“. Důležité je, aby se zbraně staly součástí života od co nejútlejšího věku. Pak nebudou mít zbrojařské koncerny žádné obavy o odbyt své produkce. Dnes prý má zbraň 43% amerických domácností, s výchovou dětí ke střeleckým dovednostem však mohou zbrojaři předpokládat, že domácnosti příští generace budou zbraněmi zásobeny téměř všechny.
V chudých afrických zemích kalkulují s dětskými vojáky ještě před jejich narozením. Čím se liší americký šestiletý žáček, který se učí pod vedením instruktora ovládat zbraň a střílet, od afrického dětského vojáka? Určitě tím, že je dobře živený a že je obklopen obrovskou spoustou krámů a žvástů o tom, jak je milován. Dítě, které rodiče ponechají na pospas zbrojařům, milováno není, je pouhou lhostejnou rodinnou vizitkou a šancí pro armádu lovit v populaci vojáky bez velkého úsilí.
Copak jim tam vůbec nedochází, že jim i příroda nárůstem katastrof připomíná, že kráčejí nad propastí?
Komentář k článku https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/usa-strelba-deti-zbrane-kontrola.A190523_151453_zahranicni_baje