Dnes nám snad zbyli přátelé, ale jako jednotlivce už jsme přítelkyni a přítele odepsali. Přítelkyni nahradila kamoška, přítele kamoš a z přítelkyně a přítele se stali souložníci.
Přitom přáteliti se má kořen v přání, to znamená, že lidé v přátelství jsou vůči sobě přející. A tak mně připadá, že jsme si ten náš košatý jazyk zase o něco ochudili, že jsme se vzdali toho, být přejní vůči těm, kteří jsou nám blízcí, vůči kterým jsme tolerantní k jejich nedostatkům a užíváme si toho, že i oni jsou tolerantní k nám.
Slůvko kamarád, ve francouzštině camarade, znamená kolega, spolužák, tedy někdo neurčitý, nám známý díky nějaké pracovní nebo společenské situaci.
Zkouším si představit, že o Jarmilce na veřejnosti řeknu, že je to moje přítelkyně. Automaticky mne všichni posluchači zařadí do škatulky lesba a gayem se stane i chlap, který prohlásí o Pepovi, že je jeho přítel. Rozvedla bych to dál v tom smyslu, že nám homosexuálové sebrali naše přítelkyně a přátele a heteráci se tomu okleštěnému významu slova přátelství přizpůsobili, ale to by byl řev, takže raději ne.
Ovšem navrhuji návrat k přítelkyni a příteli v původním významu slova, že jde o vztah mezi lidmi, kteří si navzájem přejí. Těm, co se dnes říká přítelkyně a přítel, by se mohlo říkat přítulka a přítulák, s kořenem přituliti se. Co říkáte?