Hledání české hrdosti

Ve středu odjede konvoj amerických dragounů do Německa, pak ještě pár dní bude rušno a polemično a následně se naše pozornost zaměří na jiné aktuality.

Polemiky k průjezdu amerických vojáků Českem jsou, bohužel, pouze černobílé. Komunisté a jejich příznivci prskají, neboť to mají naordinováno z Kremlu, proameričtí aktivisté průjezd konvoje hlasitě a s osobním nasazením podporují, také mají své instrukce.

Tuším, že včera, psali o tom, že jsou v Česku minimálně stovky ruských agentů. Zapomněli napsat o tom, že jsou v Česku také stovky (tisíce?) agentů proamerických, tak už to na světě léta chodí. Český člověk je celý omámený a dle svého založení fandí buď těm ruským, nebo těm americkým cílům a zcela zapomíná na cíle české.

Co jsou české cíle? Je to snad nezřízený blahobyt jaký má určitá část americké populace? Nebo je to snad vytržení z podmanění mocným Putinem? Či je to uspokojení ze sounáležitosti s tupou americkou armádou, ve které jedinci neexistují, jejich myšlení je programováno mentálně i chemicky? Nebo snad ruská armáda, schopná čehokoliv na rozkaz z Kremlu, třeba i darovat vlastní potomky ke zkáze, nebo snad vlastní srdce vůdci?

Nejsme Američané ani Rusové, jsme Češi. Spravujeme dost blbě svoji zemi, tam bychom měli nasměrovat naše úsilí, vždyť máme docela dost odkazů na schopné předky a máme i schopné současníky, trochu jsou ale skryti. Když budeme více přemýšlet a méně podléhat propagandám z nejrůznějších stran, budeme umět lépe vybírat své představitele a ti budou zodpovědněji řešit správu země. Nemusíme mít všechno co mají oni (ti nebo ti), měli bychom usilovat o to, aby byla mezi lidmi důvěra a radost.

Často se opakuje, že jsme malá země a musíme někam patřit. Momentálně patříme do Evropy a tam je také pěkný chlívek, tak se dejme do práce a svůj český díl úsilí Evropě předejme. Chce to více a ještě více lidské hrdosti, která dřímá v každém člověku, byť po ní ta vojenská bagančata pořádně dupou.

Dýchejme svobodně a usilujme o to nejlepší, co známe.