Marek Vácha beze zbytku popsal důvody, proč euthanasie ne. Nechci být špatným prorokem, ale nepřál bych českým pacientům její schválení. Ten paragraf o získání větší moci lékařů nad nemocným mně - jako lékaře - děsí.

Tolik toho bylo o eutanazii napsano ze strany podporujicich a porad jste to nepochopila. :-(

Oceňuji Váš entuziasmus a víru , ale doporučuji se projít po LDN-kách, nebo prožitek s péčí o těžce nemocného člověka. Já jsem rozhodně proto, aby každý člověk sám mohl svobodně rozhodnout o svém konci.

Sám eutanázii vnímám jako vhodnější způsob ukončení života u pevně rozhodnutých než nějakému chudákovi mašinfírovi skočit pod vlak. Sám bych však takovým poradil zavřít se v malé místnůstce, utěsnit v ní škvíry a zapálit letlampu. Nemusí k tomu mít zákony, lékaře, injekce a nemusí nikomu svou sebevraždou ničit psychiku. Tohle ale platí pro soběstačné sebevrahy. Nedá se použít u chudáků, kteří jsou druhým léta na obtíž a tuhle možnost by rádi volili, ale nemohou.

Pokračování: s lidstvem to není jednoduché, na Nizozemce může negativně působit mj. právě vidina zkázy jejich země nebo i dostupnost drog. Ale celkově chtějí rychlejší smrt více bohatí, možná nemají v pořádku své vztahy k druhým, jsou zvyklí vše si zařídit, tak si zařizují nyní i svou smrt. I já si ale dovedu představit jedince ve výjimečně obtížném stavu (neurodegenerativ. onemoc.), vzdělaného, který se chce vyhnout posled. nejhorším rokům či měsícům, někdy to ale jde zařídit pasivní eutanazií, předem se vzdát k určité chvíli měnícího se stavu podpory dýchání, umělé výživy apod., kvůli tomu by nutně nemuseli občané žádat aktivní eutanazii.

O umírající jsem se zajímala jako novinářka od 80. let: nikdo nemusí řvát bolestí, jak zde kdosi píše, ovšem je třeba trvale školit personál mj. v léčbě bolesti. U nás je dnes spíš problémem předávkování pacientů - někdy by jim stačily mírnější dávky léčiv; a pacient ani netuší, že dostává zbyteč. dřív opiáty, takže už nebude moci mluvit s rodinou, bude dožívat spíše v bezvědomí. Je nutné zavést speciál. kontrolu nad těmito pracovišti, i praktičtí lékaři, pokud docházejí domů, by měli mít speciál. výcvik a kontrolu nad sebou. Závažně nemocní - známí naší rodiny si vážili do posled. chvíle možnosti být ještě se svými blízkými, i když byli mj. ochrnutí (musejí ale cítit, že je rodina má ráda).

Ano, každý by měl mít právo zařídit si to podle svých tradic a přání. Proto jsem pro, aby eutanázie byla vyňata z jurisdikce státu a provozovaná na základě smluvních vztahů.

Táta kamaráda byl ředitelem velkého OD. Postihla jej mozková mrtvice a po ní byl zcela ochrnutý a odkázaný na pomoc jiných. Krátce na to umírala jeho manželka máma mého kamaráda. Před smrtí jej a jeho bratra požádala, aby tátu nedávali do LND a postarali se o něj. Takže oba dva se po dobu 11 let o něj starali.Přebalovali jej krmili, myli. Pro jejich tátu bylo vrcholně ponižující a své kluky prosil, ať jeho život ukončí a to nešlo. Po jedenácti letech zemřel a kamarád řekl, že nemohl brečet, a že cítil jenom úlevu.

Hluboce s vámi nesouhlasím.

Je to můj osobní názor a nikomu ho nevnucuji. Ale podle mne je eutanasie zvrhlost.

Mnohem důstojnější je v závěrečných fázích rakoviny řvát bolestí, až hlasivky praskají a žádné léky nepomáhají...