Syrský „umělec“ nechal vztyčit v Drážďanech před kostelem, který byl na konci války totálně vybombardován, 3 autobusy, které mají symbolizovat ochrannou bariéru obyvatel Aleppa před ostřelovači.
V Drážďanech má tato instalace své obdivovatele a své odpůrce, vesměs se ale jejich přízeň čí odpor týká politického názoru, zda Drážďany byly ve 2. světové válce pouze obětí, nebo i pachatelem zločinů. Tento rozpor je záležitost Němců a asi ještě nejméně jednu generaci bude na tapetě.
Mně se hluboce dotýká označení takové performance jako umění, když se ve skutečnosti jedná o provokaci. Provokace je samozřejmou součástí života a pokud diváka přiměje k zamyšlení a posune ho kousek dál, má své místo ve společnosti. Známý či politicky protěžovaný umělec si může dovolit téměř jakoukoliv provokaci, pokud najde sponzora, a tím může být jak vládnoucí garnitura, tak nějaký mecenáš. My bychom však měli rozlišovat, zda se jedná o provokaci, nebo umění, jinak se stane, že namísto skutečného umění slavných i drobných mistrů budou za umění označovány slátaniny agresivních či polochorých mozků a duchaplnost s krásou zmizí z našich životů.
K článku https://www.seznam.cz/zpravy/clanek/syrsky-umelec-vztycil-v-drazdanech-autobusy-nastval-pegidu-i-pravicove-politiky-15782
