O zvrácenosti v tom smyslu, že je něco postavené na hlavu. Můžeme sice stát chvíli na hlavě, ale jen dočasu. Nechceme-li spáchat sebevraždu tímto podivným způsobem, nezbývá nám, než se zase vrátit zpět na nohy.
Jedna z aktuálních zvráceností je multikulturalismus, tedy představa, že skupiny lidí s nejrůznějšími životními cíli, kulturními zvyklostmi a životními zkušenostmi budou vedle sebe v míru žít a respektovat se. Je zásadní rozdíl mezi začleněním se do společnosti, tedy akceptováním pravidel té společnosti, do které se snažím být přijata a mezi vytvářením paralelních uzavřených společností, které si vynucují nejen akceptování jejich kulturních zvyklostí, ale dokonce i jejich právního řádu. Tyto společnosti, pokud mají dostatečný rozmnožovací potenciál, v budoucnosti převálcují původní skupinu a tato zanikne. Multikulturalismus je tudíž zvrácenost, protože, kdo se, byť z vlastní hlouposti, podílí na zániku vlastní společnosti, není jen hlupák, ale je i ten, kdo činí zlo, tedy zločinec.
Zkusme jinou zvrácenost, kterou jsou tzv. práva sexuálních menšin na cokoliv, právo staré čarodějnice na plození dětí apod. Jistá skupina lidí na celém civilizovaném světě (tj. ve světě, kde povaleči mají zelenou) se vyžívá v přehrabování v lidské sexualitě, takže existuje snad stovka termínů pro různé sexuály. Z nich nejpočetnější je tzv. skupina LGBT, ze které se v současnosti stala prachsprostá lobby za účelem získávání nových a nepřirozených práv. Tak, jak bylo odsouzeníhodné že byla tato skupina v minulosti ponižována a zostuzována, je odsouzeníhodné, že začala zneužívat vlídnosti veřejnosti a pokouší se, převrátit svět naruby (vymýtit otce a matky, rodit má těhotný člověk, chlapi k líčidlům, ženské do bagančat …). Aktuálně tu máme nový šaškec, dva mladí muži se mediálně zviditelňují tím, že jim má být předáno dítě k adopci – to jsme vás lidičky dostali, co? Tito dva mladí muži jsou šťastni, že si splnili svůj sen, vlastnit živou hračku a navíc všichni o tom budou vědět, pisálkové a paparazzi si to téma pečlivě ohlídají i v budoucnosti. Jak se bude u nich cítit ta hračka, co bude muset řešit ve vztahu ke svému okolí, to je zcela marginální, resp. neexistující záležitost.
Psycholog Jeroným Klimeš k tomuto tématu píše: Psychologické posuzování heterosexuálních párů je v Náhradní rodinné péči (NRP) na ubohé úrovni – je nesjednocené a posudky mají velmi rozdílnou úroveň. Jestliže dnes nejsme schopni pořádně posoudit kvalitu majoritních párů, jak velké bude selhání diagnostiky u homosexuálních párů? Kteří psychologové v NRP mají zkušenosti s homosexuální subkulturou? Bez důkladných zkušeností nebude mít většina posudků cenu ani popsaného papíru. Jinými slovy už nyní je mnoho dětí v NRP dáváno do rodin prakticky naslepo, protože posudky jsou nevypovídající. I když tento neuspokojivý vztah trpně tolerujeme u heterosexuální populace, troufne si někdo naslepo dávat děti do homosexuálních párů? Vzhledem k uzavřenosti homosexuální populace nemá běžná sociální pracovnice šanci zjistit, jak daný pár funguje. Okolí o nich většinou neví nic jiného, než že jsou to „ňácí homosexuálové“. Takže v praxi budeme dávat děti komukoliv, kdo si o ně řekne.
Homosexuálové jsou totiž výrazně nehomogenní, značně uzavřená minorita. Někteří sice opravdu dosahují oné plné psychické a sociální pohody, ale obecně platí, že homosexuálové mívají ve své minulosti mnohem větší procento zneužití a týrání než ostatní populace. S týráním a zneužíváním v dětství jde samozřejmě i větší pravděpodobnost opakování v těchto vzorcích v jejich životě s případnými svěřenými dětmi. Bohužel je i větší pravděpodobnost doprovodných sexuálních úchylek. Je tedy těžké s uspokojivou pravděpodobností zaručit, že daný homosexuál nebude mít navíc ještě deviantní preference. Například netroufl bych si dát dvěma homosexuálním mužům do péče malého kluka, aby nevznikla trojka. Jenže dát dvěma mužům do péče dívku, je podobně absurdní. Vždyť nebude mít doma žádný ženský vzor.
Kolegyně zažila, že si o hostitelskou péči zažádalo v krátkém období několik mužů. Spíše šestým smyslem než nějakým testem pojala podezření, že s dotyčnými muži něco není v pořádku. Tak je za cenu hádek, stížností a masivního odporu poslala na nestandardní sexuologické vyšetření, které potvrdilo její zlou předtuchu – byla to domluvená parta pedofilů, kteří si chtěli v NRP opatřovat děti pro svou trestnou činnost. Osobně neznám mnoho psychologů, kteří by měli odvahu jít do války s podobnou nátlakovou lobby a ustáli ji.
Homosexuální páry jsou mnohem méně stabilní než vztahy heterosexuální. Dítě zažije rozvod u homosexuálního páru s větší pravděpodobností než u heterosexuálních rodičů. Vzhledem k těmto okolnostem bych ponechal právní situaci tak, jak je dnes - bohužel, dnes už je tato situace jiná a bohužel také zvrácená. Googlovala jsem chvíli, abych našla nějaké odborné články k danému tématu, ale nacházela jsou pouze politické plácání a osobní nejapné názory, takže usuzuji, že část neinformované veřejnosti je velmi nezodpovědná a často nevědomky se podílí na další zvrácenosti.
Ještě poznámka k té staré čarodějnici, které již odebrala sociálka první dítě, které porodila v šedesáti letech. Odebrali jí ho pro neschopnost o dítě pečovat. Nyní porodila díky zcela nezodpovědným lékařům dvojčata. Vzali jí jednu hračku, ale ona má lidská práva, tak má novou, dokonce ve dvojím vyhotovení. Pochybuje někdo o zvrácenosti té nejelitnější skupiny obyvatel, tedy lékařů?
Psát o dalších zvrácenostech, kterými jsou např. šmírování, exhibice pro exhibici atd. se mi již nechce, protože by to vyznělo, jako že jsme jen samí úchyláci. Nejsme, ale měli bychom si dávat pozor na to, abychom k bujení těch zvráceností nepřispívali svou laxností nebo bezhlavou tolerancí.
