Těšte se, taky budete jednou stará. 

Staré arabské přísloví říká: Národ je tak velký, jak si váží svých mrtvých.

Překvapujete mě, paní Pavlíková, protože na fotografii, ani ve svých úvahách mi nepřipadáte příliš mladá. A pokud máte sama děti, vštěpujete podobné názory i jim? Učili nás ve škole i doma, abychom byly (jako děti) ke starým lidem ohleduplní a uctiví.(Znáte čítankovou báseň Jana Nerudy Dědova mísa?Tu jsme se učily nazpaměť). Vážit si jich máme i proto, že většina z nich vychovala své děti do dospělosti, sami v životě prožili ledaco dobrého i zlého, mnozí z nich trpí různými zdravotními neduhy, tělo je potřebované, bolí. Pokročilé stáří si zaslouží pochopení, ohleduplnost - a také velkorysost, zrovna tak, jako například nemocní - případně hendikepovaní lidé, anebo ženy v pokročilém stádiu těhotenství. Každému takovému by měl mladý, zdravý člověk v tramvaji nabídnout místo k sezení... Naší občanskou a lidskou povinností je pomáhat slabšímu - a přitom nezkoumat jeho povahu, politické přesvědčení, ani morální zásady. Jsem přesvědčena, že těch hodných lidí, co si naši úctu zaslouží, je rozhodně víc, než těch nehodných,

Stáří si nepochybně náleží apriorní úcta, ohleduplnost a zdvořilost, na druhé straně si však stáří musí takový přístup zasloužit svými vlastnostmi, svým chováním a jednáním.

Měl bych úctu ke starším, ale copak to jde? Jsou drzí, nevděční, naivní. Myslí si, že když jsou starší, můžou všechno. Ale slušnost by měla být na obou stranách.

Když jsem jezdil autobusem na základní školu, potkával jsem starší manželský pár. Spojů do vsi jezdilo jen pár denně, takže vyhnout se této dvojici nešlo. Některé dítě obsadilo jejich oblíbené místo v autobusu, přišla paní a zvýšeným hlasem řekla "Pusť mě sednout." Žádné "prosím", "mohl bys", "děkuji". Ani se neusmála. A postupem času jsem staré lidi tohoto typu potkával a pořád potkávám častěji. Hlavně v krámě.

A to není jen v osobní rovině, ale i v té pracovní. Starší lidi si prostě myslí, že mají všechno v malíku a vše, co doposud dělali, dělali a dělají dobře. Nač to měnit, když to prošlo a funguje to doteď? V iluzi, že věci s jejich přístupem fungují stále, žijí pořád. Stává se, že jejich odfláknutou práci prostě musím udělat za ně, jinak se nehnu z místa.

Mi je milá autorko úplně jedno, co jste komunistům ukradla, koho jste podplatila, kolikrát jste podvedla partnera, opisovala ve škole či vyfackovala své dítě. Život už je takový a různé poklesky přináší. Kdo jsi bez viny, hoď kamenem nebo napiš blog či příspěvek.

Ale až vás uvidím v čekárně u lékaře nebo ve vlaku, pustím vás sednout, podzim vám dveře nebo pomohu ze schodů... To jsou projevy úcty ke stáří.

Jinak karma za zamyšlení.

Pánové přede mnou to napsali, stačí obyčejná slušnost a ohledy. Víc netřeba dodat.

Ono je to už v Bibli. Mojžíš napsal: "Před šedinami povstaň a starci vzdej poctu. Boj se svého Boha. Já jsem Hospodin." (Leviticus 19,32)

A proč vzdávat úctu stáří? Tentokrát Ježíšova slova: "Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, jednejte i vy s nimi." (Lukáš 6,31)

..potkávám staré lidi, jejichž osudy nemohu přece znát, ale nic mi nebrání a ani nic nestojí abych se k nim choval vždy ohleduplně nebo i s úctou (pokud znám jejich minulost)...a určitá moudrost a životní zkušenost ke stáří patří...a pokud narážíte na to, jestli byl stařík nebo ještě je komunista?...poznal jsem dost komunistů, kteří na svém pracovišti pro společnost pracovali příkladně a bylo na ně spolehnutí...

A dalo by se jmenovat mnoho nekomunistů, kteří v nových časech okradli Česko o miliardy.

Zkuste jmenovat někoho, mimo své blízké, kteří si podle vás zaslouží úctu. Vůči samotnému stáří je úcta nepatřičná, ale ohleduplnost je nutná.

Karel Schwarzenberg.